Jsem příliš nešťastná na to, abych mohla žít.

Když jsem zamilovaná, úplně mě to pohlcuje... a já pak zapomenu, že jsem ráda na světě.

Že bych měla být vděčná, že žiju.

Padám vesmírem, šokovaná, že jsem naživu... ale předpokládám, že můj život bude brzo ukončen.

Asi jsem prostě ráda, že jsem naživu, pane.

Protože jsem naživu a podle všeho bych být neměla.

Doktor říkal, že jsem šťastná, že je naživu.

To protože- se cítím živá? Protože cítím svět?

No, tak buďme oba rádi, že jsme naživu, protože vím, jak moc nesnášíš projevy.

Řekli mi, že mám štěstí, že jsem naživu, že je to požehnání.

Došlo mi, že mohu být ráda, že žiju.

Víte, mám-- mám velké štěstí-- být naživu-- vidět vás všechny, a co jsem pro vás znamenala.

To je mráz. Cítím se víc mrtvá než živá.

Nenamáhala jsem se víc, abych si zasloužila vaší vděčnost, jako vy se namáháte mně ji skládat. Kdyby byla potřebna námaha, nepřišla bych.

Žiju jen proto, že mě zachránil.

Já jen... každý den se probouzím nadšená z toho, že žiju.

Plus, jsem vděčná, že jsem naživu.

Připomínají mi, jaké mám štěstí, že mi bůh dal život... a v jak překrásném světě žijeme.

Zažila jsem si svoje. A vím, že mám štěstí, že jsem vůbec naživu.

Jsem fakt ráda, že žiju. S vrahem, dvěma těly, a žádnou únikovou cestou.

Vím, že jediný důvod, proč jsi mě nechal naživu, je protože má moje práce pro tebe význam...